Štětec je pro první model plnohodnotný nástroj. Není třeba pořizovat stříkací pistoli, kompresor ani složitou kabinu. Vyberte barvu výslovně vhodnou pro modelový materiál a ověřte, zda je vodou ředitelná, nebo vyžaduje speciální prostředek. Airfix ve svém oficiálním přehledu rozlišuje akrylové a rozpouštědlové emailové barvy. Oba typy mají vlastní pokyny a nelze je zaměňovat podle vzhledu lahvičky.
Začněte na nepotřebném kusu rámečku. Barvu rozmíchejte způsobem uvedeným na obalu a vyzkoušejte, jak kryje. Pokud výrobce dovoluje ředění, použijte pouze jím doporučené médium. Příliš hustá vrstva může zakrýt rytí a detaily, příliš řídká zase stékat do rohů. Namísto snahy o jediný dokonalý nátěr počítejte s několika jemnými vrstvami, mezi nimiž necháte povrch dostatečně zaschnout.
Pro větší plochu se hodí měkký plochý štětec, pro hrany a drobnosti tenčí kulatý. Netlačte štětinami do plastu. Barvu veďte souvisle a po chvíli se k částečně zasychajícímu místu nevracejte, pokud to přípravek nedoporučuje. Zbytečné přetírání může vytvořit mapy. Při změně odstínu nástroj vyčistěte podle typu barvy a nechte jej upravený do dalšího použití.
Některé části je vhodné natřít ještě před slepením, jiné až po vytvoření pevného celku. Ověřte si přístup štětce, potřebu maskování a čistotu budoucích spojů. Když omylem přetáhnete barvu přes hranici, nesnažte se čerstvou vrstvu okamžitě vydřít agresivním rozpouštědlem. Nechte ji podle návodu zaschnout a opravte malým štětcem. Trpělivá oprava bývá šetrnější než rychlý zásah.
Před konečným hodnocením model položte na denní světlo. Barvy pod teplou lampou vypadají jinak. Poznamenejte si použitý odstín, typ přípravku a počet vrstev. Ušetříte si hledání při pozdější opravě. Základní barvení má naučit rovnoměrnost a kontrolu, nikoli vytvořit iluzi profesionálního lakování za jediný večer.
Pro nácvik barvení si vytvořte jednoduchý vzorník na odřezcích stejného materiálu. Ke každému vzorku si napište použitou barvu, typ štětce a zda šlo o jednu či více vrstev. Díky tomu poznáte rozdíl mezi odstínem v lahvičce a na suchém povrchu. U složitějších barevných přechodů není nutné hned hledat zvláštní techniky; nejprve zvládněte čistou hranici dvou barev. V případě nejistoty se vraťte k základnímu nátěru a dokončete menší část modelu.
Při výběru odstínů je vhodné držet se zpočátku jednoduché palety. Jedna základní barva, druhá pro drobné části a případně třetí pro zvýraznění obvykle stačí k nácviku práce se štětcem. Před nanesením další vrstvy ověřte, že předchozí skutečně zaschla podle výrobce. Pokud se povrch začne odlupovat, neřešte to přidáváním dalších vrstev. Zastavte se a zkontrolujte kompatibilitu barvy s materiálem i přípravu povrchu. Tak získáte zkušenost, která je cennější než rychlé zamaskování problému.